Historie organizace

Kronika MO v Českém Těšíně

Vážení čtenáři těchto stránek. V roce 2010 naše MO ČRS Český Těšín dosáhlo významného jubilea a to 125. výročí vzniku rybářství na Těšínsku. Proto jsme se rozhodli, že Vám zpřístupníme Kroniku MO Český Těšín. Starší si zavzpomínají, mladší si rozšíří obzory.

Jednatel MO ČRS Český Těšín

Zlatá éra i trpká realita: Historie sportovního rybářství na Těšínsku

Organizované sportovní rybářství na Těšínsku má hluboké kořeny sahající až do časů Habsburské monarchie. Od vznešených cílů prvních spolků a pohádkových úlovků až po drsnou realitu průmyslového znečištění – příběh místních rybářů je fascinující cestou časem, plnou nadšení, obětavosti i zklamání.

Počátek od císařských časů k ušlechtilým cílům (1885–1918)

Počátky organizovaného rybářství spadají do období kolem roku 1885. Tehdy vznikl v Těšíně pod habsburskou monarchií spolek s názvem „Jagd Und Fischereischutzverein fur Ostschlesien“ (Spolek pro ochranu myslivosti a rybářství pro Východní Slezsko).

Ustavující valná hromada se v Těšíně sešla s 15 členy základní komise a 82 přáteli obou sportovních odvětví. Zvolený výbor měl skutečně pozoruhodné a pestré složení, kde usedli nadlesní, advokát, velkostatkář, prokurátor, ale i mlynář nebo dva lesní dělníci.

Spolek se zaměřil na rozšíření členské základny a ochranu zvěře i ryb se zvláštním důrazem na chov ušlechtilé ryby. Jeho aktivita byla hned od počátku impozantní. Již koncem prvního roku měl 336 členů rozdělených do distriktů jako Těšín, Fryštát nebo Ostrava. Ještě ten rok bylo vysazeno ohromující množství ryb:

Spolek dokonce začal vydávat vlastní odborný časopis. Tato slibná činnost byla bohužel násilně přerušena první světovou válkou.

Rybářští průkopníci a úlovky, o kterých se nám nezdá (Meziválečné období)

Po válce, kdy platilo tzv. pachtýřské selské právo, se začali rybáři opět sdružovat. Byli to skuteční průkopníci moderně organizovaného rybářství. Přestože tehdejší rybářský arzenál byl skromný – typicky šlo o šestimetrový bambusový prut a nedokonalý naviják s pevnou šňůrou – kroniky hovoří o pohádkových úlovcích, o jakých se dnešním rybářům ani nezdá.

První rybářský spolek na Těšínsku po válce byl založen v Českém Těšíně v roce 1920 pod německým názvem Fischverein in Teschen. Většina členů však byla česká, a tak byl spolek v roce 1932 převzat a přejmenován na Český rybářský spolek v Českém Těšíně. Hospodařil na Olši od mostu na Balinách po Louky nad Olzou.

Řeka Olše jako rybářský ráj

Obsádka řeky Olše byla kolem roku 1927 přímo neuvěřitelná.

Denní úlovky čítaly až sto kusů tloušťů nebo jiných ryb.
Ulovený dvoukilový pstruh nebyl ve městě žádnou raritou.
Řeka byla domovem pro parmy dosahující 6 kg, dvoukilové podoustve a běžný úlovek byl kilový tloušť.
V úseku pod železničním mostem se lovili úhoři v délce až 1,2 metru a váze 3 kg.
Běžné byly i štiky, často desetikilové, a kapři do 4 kg.

Idyla ovšem neměla dlouhého trvání. Již v roce 1927 došlo k tragédii, kdy Olši postihla otrava způsobená železárnami v Třinci. Zničená rybí obsádka byla sice za finanční kompenzaci zarybněna, ale šlo o první vážný varovný signál.

Válečné zvraty a poválečná obnova

Meziválečné rybářské spolky byly svědky mnoha politických zvratů. Český rybářský spolek fungoval do roku 1938, kdy po záboru Těšínska Polskem přešlo hospodaření na polský spolek, a během okupace se rybolov dostal pod německou správu.

Po osvobození v roce 1945 byl v Českém Těšíně znovu ustaven český rybářský spolek, tentokrát jako Okresní rybářský spolek, který slibně rostl. Brzy vznikly pobočky v Třinci, Bystřici a Horním Těrlicku, a osamostatnil se spolek v Jablunkově.

Trvající hrozba znečištění

Nově ustavené organizace se sice snažily usměrňovat svou činnost do zvyšování zarybnění a čistoty vod, ale boj s průmyslovým znečištěním byl nerovný. Povodí Olše bylo neustále znečišťováno odpadními vodami z Třineckých železáren.

Tento problém vyvrcholil v roce 1948, kdy byla Olše bezohledně vytrávena a zničen v ní veškerý život. Kronikář z přelomu 50. a 60. let popisuje neutěšený stav slovy:

„Tok Olše se podobá páchnoucí stoce s obsahem dehtu a odpadu kyselin a zvláště v letních měsících je přímo odporný. Tento stav postihuje i širší okolí, protože u této stoky nachází smrt i včelstvo a jiné drobné zvířectvo.“ (stav popisovaný v roce 1962)

Obětavost, budování a vznik Svazu

Navzdory neutěšenému stavu na Olši se rybáři nevzdávali. Jejich obětavost vedla k zakládání vlastních revírů. Lidový rybářský spolek v Českém Těšíně se rozhodl z vlastních prostředků a svépomocnými brigádami vybudovat rezervaci na starém říčním rameni ve Svibici (1,2 ha), kterou osadili lovným kaprem.

K dalšímu významnému rozšíření hospodaření došlo, když Krajský národní výbor v Ostravě svěřil spolku do správy nově vybudovanou retenční nádrž na potoku Hrabyňka o rozloze 8 ha, která původně sloužila jako požární nádrž. (cca 1951–1953)

Éra místních spolků se uzavřela v roce 1957, kdy byla zřízena celostátní rybářská organizace – Československý svaz rybářů, do jehož struktur se místní organizace začlenily.

Příběh sportovního rybářství na Těšínsku je tak příběhem o mimořádné houževnatosti místních nadšenců, kteří i v dobách nejhoršího znečištění dokázali budovat nové revíry a udržovat tradici i přes nepřízeň osudu a devastaci přírody.